Stránky Josefa Kubely

Čepení nevěsty ve Strání
Čepení nevěsty jako lidový obřad
JOSEF BENEŠ Malovaný kraj 1988
Nevěsta ve Strání Nevěsta ze Strání

Podivuhodná vynalézavost lidových tvůrců vrcholí v nejslavnostnější části obřadního oblečení — v pentlení družice a nevěsty. Celé generace zdokonalovaly tradiční věnce, vínky a věnečky, tak často opěvované v lidových písních, až k dnešní složitosti opravdové koruny krojového oblečení. Jestliže se v poválečném období nahrazuje složité pentlení jednoduchým věnečkem, který se prostě nasazuje jen na hlavu, není to jen projev pohodlnějšího pořízení obřadní úpravy hlavy ke svatbě jakožto nejdůležitější události v životě ženy, ale i změna názorů na funkci věnce: v tradiční pospolitosti byl veřejnou manifestací poctivosti dívky či nevěsty jakožto nejvýraznější hodnoty v daném společenském????. Jestliže tento fakt už nehraje roli, může ustoupit i pentlení jako jeho obřadní projev.

Ve Strání na Uherskobrodsku měly v padesátých letech nevěsty v kroji na vybranou buď starý kroj s pentlením a žlutým fěrtochem, jak se dochoval na sousedním Horňácku, nebo novější podobu s malým věnečkem, k němuž se nosil bílý fěrtoch. Každá si mohla vybrat, co jí vyhovovalo, nezáviselo to na majetnosti ani na jiných okolnostech. Straňanské pentlení patří ke starobylým, to mu přiznával již Josef Klvaňa ve svém popisu slováckých krojů v Moravském Slovensku.

Pentlení lze rozdělit na sedm fází: první tvoří úprava vrkoče, provedená třemi prameny zeleného hedvábí a červenou stuhou k upevnění vlasů. Druhou fázi tvoří uvázání podvazků, zadních pentlí, jež visí v týle. Třetí fáze představuje uvázání „kyty“, zadních pentlí asi 5 cm širokých, rozprostřených tak, aby vzadu vytvářely stejnoměrnou plochu. Čtvrtá fáze je úprava „zahlázky“, již představuje pruh papíru, který má s pentlemi napříč držet pentle pohromadě. Pátou fázi tvoří uvázání pentle okolo hlavy nad čelem, aby kryla okraj zahlázky. Šestá fáze obohacuje část nad čelem upevněním „kánky“, posázené barevnými skleněnými ozdobami. Konečně v sedmé fázi pentličky uvázaná nad čelem upevňuje spodní okraj kánky.

Tak se strojí družice a nevěsta na první dvě ohlášky. Na třetí a na „na zdávku“ odpadne kánka i pentla nad čelem, místo nich se uváže v týle bílý ručník, 140X40 cm na dvakrát složený a krajkami zdobený. Jak je vidět z popisu, je to složitý úkon, který mohou zdařile provést jen zkušené ženy. Všechno musí na hlavě pevně držet, aby pentlení vydrželo až do pozdního večera, kdy se provádí odpentlování čili čepení.

Zatímco pentlení se provádí ráno v intimním prostředí, čepení je vyvrcholením svatebních obřadů a představuje velice působivou scénu, při níž se zpívají přímo k tomu čepení určené písně. Uvádím je podle záznamu ze svatby konané dne 3. ledna 1953. A pamatuji si, že přímý kontakt nevěsty se svatebčany ve světnici i s diváky pod okny umožnil prožívat tento významný akt s dojetím až k slzám, protože ženy si při tom uvědomovaly mimořádný význam tohoto aktu, prováděného jako analogie operní scény.

Ke každému úkonu žen, které sundávaly postupně nevěstě pentlení, zazpívaly družice příslušnou píseň. Jakmile bylo nevěstě odebráno obřadní prostěradlo a sundán z hlavy bílý ručník, zpívaly družice:

Jaké je to pěkné pri sobáši, ked sa téj panence hlava krášlí. Ked ide k oltáru ověnčená, jako by nebeská hudba hrála. Ked ide k oltáru začepená, to něni panenka ani žena. A anděli z nebe mečem hrozí, že nezachovala příkaz boží! Lepší je vrkoček proplétaný, nežli je čepeček vyšívaný. Lepší je tá pantlička červená, nežli je tá tulenka bílá!

K sundávání červených pantlí družice zpívaly:

Dolů, dolů, můj vínečku zelený, nebudeš víc na méj hlavě nosený. A to všecko pre milého švarného, berem si ho za manžela verného. Pozri, Aničko, na straňanský rýnek, jak sa chlapci bijú o zelený vínek. Pozri sa, Aničko, na straňanskú věžu, jak já tvůj věneček do šátečka vážu. Ach vážu ho, vážu na štyry uzličky, už ho nerozvážú maminy ručičky. Ach vážu ho, vážu na jeden veliký, už ho nerozváže celý svět široký.

Široká přitom odvinovala jednu pantlu za druhou a podávala je jiné ženě, která pantle skládala. Potom následovalo rozplétání vrkoče a k tomu se zpívalo:

Ešče sa vás, má mamičko, optat mám, s vama-li já, mamičko, bývat mám? Né ceruško, né, céro má, né se mnú, koho ty sis vyvolila, ten s tebú! A já sem si vyvolila z růže květ, radši fa mám, můj Antošku, jako svět.

K zaplétání copu jako znaku vdané ženy se zpívalo:

Co ten ptáček jarabáček, co on naríká, nese mně on novinečku a nic neríká. Nese, nese novinečku velmi žalostnú, že mú ze všech najmilejších vedú k sobášu. Ona sedí za stoličkem jako růžička, nedala si vyplétati svého věnečka. Můj věneček je zelený, krásný, spanilý, a včil ho má zakrývati čepeček bílý!

To už široká zaplétala vlasy navrch a začala zpívat:

Dones, Antošku, obálenku, nech ti začepíme tvú Anenku. Dones, Antošku, čepec s mrežkú, nech ti začepíme tvú ženičku. Dones, Antošku, šatku bílú, nech ti začepíme tvoju milú. Drkoce Anička, drkoce, kde sa jí poděly vrkoče. Nevrkoc, Aničko, nevrkoc, lepší obálenka než vrkoč!

Při nasazování čepce jako znaku mladé ženy se zpívalo:

Za našima humny kopa sena, včeras byla panna, dnes si žena. Za našima humny ešče větší, jak ti to, Aničko, pěkně svědčí. Za našima humny bečka s rumem, včeras byl mládenec, dnes si mužem!

V dokumentaci svatby, kterou jsem pořídil pro muzeum v Uherském Brodě počátkem padesátých let z mnoha obcí v kraji Komenského, jsou ukázky podobných písní z mnoha vesnic na Uherskobrodsku. Příklad ze Strání jsem volil proto, že jde o lokalitu národopisně významnou a v mnoha směrech typickou pro uchování některých archaických jevů, jež v jiných vesnicích zanikaly rychleji než v této horské obci s mnoha podobnými jevy, jak se uchovaly na sousedním Horňácku.

V rovině okolo Uherského Brodu nosily družice and nevěsty už dávno jen jednoduchý věneček místo složitého starodávného pentlení, které se až dosud udrželo jen ve Vlčnově. Ale i tam je už krojová svatba vzácností, protože vyrovnávání vesnice s městem stírá rychle projevy tradiční lidové kultury i v této části Slovácka, jež do padesátých let vykazovala dochování krojů a zvyků ve značné míře. V současné době se čepení může objevit už jen v programech souborů písní a tanců jako ukázka lidové obřadnosti nejvyšších kvalit. Opravdu vyjadřovalo význam proměny svobodné dívky ve vdanou ženu způsobem, který je po mnoha stránkách obdivuhodný.

v2.0 (2026-05-30)